Výzkumný ústav komunikace v umění vydal v prosinci roku 2013 knihu Kristkova podyjská glyptotéka, kterou poskytl zdarma ke stažení (na podporu myšlenek Berlínské deklarace o otevřeném přístupu ke znalostem v přírodních a humanitních vědách).
KNIHU ZDARMA STÁHNOUT (.zip, 13 MB)
OTEVŘÍT V PROHLÍŽEČI (.pdf, 14 MB, webový prohlížeč Chrome, Firefox, Safari)
Historička umění, kulturoložka a antropoložka Barbora Půtová (Univerzita Karlova) se v knize zabývá životní poutí sochaře, malíře a performera Lubo Kristka:
„Kristek v průběhu svého života navštívil různá místa světa. Rád putoval krajinou a usiloval poznat a pochopit její podstatu, stejně jako její obyvatele a jejich životní způsob. Jednalo se o cesty, toulání a putování, které měly vnitřní význam pro jeho život i dílo. Během putování cizí krajinou a kulturou je totiž možné oprostit se od toho, co o světě dopředu víme nebo tušíme. Lidé najednou dokážou vnímat věci a jevy v přítomném a existenciálně ozvláštněném okamžiku. Kristek se tak navracel k prototypu člověka, který kráčel krajinou, měl možnost zastavit se, zamyslet se a zanechat v ní vlastní stopu a otisk. (...)
Kristek svoji uměleckou stopu v krajině zanechal u mořského pobřeží v Kantabrii. Jedná se o asambláž Kristův ostnatý drát (1983), jejíž kovové tělo je žalostným reliktem současného zmechanizovaného, dehumanizovaného, zracionalizovaného světa. O něco později, v roce 1986, vytvořil na italském pobřeží asambláž Mořský kůň. Tato dřevěná figura koně s lebkou namísto hlavy, jejíž hřívu i ocas naznačují smotky lan, je symbolem pohybujícího se života a pádící mořské vlny. Kůň se stává průvodcem po cestě životem, ale i na onen svět.“ (s. 13–15)
Kniha podrobněji zkoumá souvislosti Kristkovy tvorby:
„Kristek asambláže proměňuje v moderní typy oltářů a svatostánků. Asambláže se vyznačují překročením koncepce obrazu i rámu. Kristek asamblážemi vytváří platformu k tomu, aby z pevně vymezeného prostoru mohl uniknout nebo přesahovat materiál anebo jiné objekty. Stejně jako ostatní díla i asambláže nesou zpravidla označení psychoanalytického slovníku, zahrnují však také skryté archetypální vzory a ideje. Kristkovy asambláže hovoří samy za sebe a jsou pravdivé samy o sobě." (...)
Hudební nástroje nebo struny začlenil do několika asambláží, například Na smetišti časů (1994) a Metastanice zanechaných tónů (1975–1976). Jeho největší umělecký objekt představuje klavírní křídlo umístěné v průběhu happeningu Kára plná tónů roku 1994 na střechu jeho malířského ateliéru v Podhradí nad Dyjí. Kristek podobně jako jiní postmoderní zahraniční umělci prostřednictvím techniky asambláže dekonstruoval a umělecky reinterpretoval postmoderní situaci člověka v ‚tekuté době globalizace‘." (s. 18–21)
V další pasáži shrnuje umělcův přínos:
„Kristek na způsob středověkého umělce a řemeslníka sochy osobně svařuje, brousí i tesá. Jeho volné sochy jsou v mnoha aspektech surrealistickou paralelou obrazovým plátnům českého malíře Mikuláše Medka (1926–1974), německého malíře Maxe Ernsta (1891–1976) a španělského malíře Salvadora Dalího. To dokládají zejména Kristkovy kovové plastiky Pomník pro pět smyslů (1991) nebo Strom větrné harfy (1992).
Kristek ve snových a fantazijních motivech staví tvůrčí aspekt freudovského světa nevědomí a konkrétní iracionality do přímé opozice vůči světu jednostranně racionálnímu, navyklému a konvenčnímu.
Kristek naplňuje i základní princip surrealismu – princip samovolného vzniku tvaru z chaosu, v němž naslouchá podnětům spojujícím člověka s přírodou. Kristek otevírá brány mentálním i přírodním hlubinným zdrojům.“ (s. 27–28)
Jsou zde zmíněna též díla, která předcházela vytvoření Glyptotéky:
„Koncepce výtvarně-filosofické trasy poutních míst nazvané Kristkova podyjská glyptotéka vyzrála u Lubo Kristka po čtyřech desítkách let soustředěné profesionální tvorby. Mnichovský časopis Applaus již v roce 1982 připomíná některé z jeho výrazných počinů: ‚V Greifenbergu stojí kašna, kterou vytvořil, v Penzingu maluje do hřbitovní kaple fresku ‚Kříž‘, na schodišti Gymnázia Ignaze Köglera v Landsbergu se skrze poschodí až ke střešnímu oknu monumentálně tyčí Kristkův ‚Strom vědění‘. K tomu náleží ještě skulptury v parcích a zahradách, reliéfy a umělecká výzdoba v mnoha soukromých domech.‘ (1)
(...) Zmíněná velkoplastika Strom vědění, která prochází skrze tři poschodí budovy, je příkladem souznění sochy s okolním prostředím a též příkladem umocnění účinku místa na člověka, který Kristek posléze uplatnil i v krajinné tvorbě. Mnichovský časopis Steinmetz + Bildhauer o tomto uměleckém díle uvedl: ‚Dřevěné jádro potáhnul Kristek pásy z ušlechtilého kovu. Z kovu jsou také plody stromu a větve. (...) Těžko si lze představit těsnější a plodnější jednotu umění v architektuře. Kde můžeme v umění a architektuře Porýní za posledních dvanáct let nalézt srovnatelný příklad?‘ (2) Velkoformátová díla vytvořil Kristek také v Penzingu či v Augsburgu a byla přímým předznamenáním jeho Glyptotéky." (s. 32–33)
Kristkův umělecký vývoj lze vystopovat z jeho obrazů, soch i asambláží:
„V jeho malbě od 70. let nacházíme motiv mostu a cesty. Cesta, kterou často lemují mostní oblouky, stoupá vzhůru a mizí v neznámu. Sám autor ji nazývá nebeskou dálnicí – objevuje se např. na plátně Nebeská dálnice tety Fränzi (1974). Zračí se v ní touha spojovat a putovat za spiritualitou. Kristkova podyjská glyptotéka, kterou vybudoval v letech 2005–2006, je osudovým propojením autorova uměleckého i duchovního vývoje. Sochy, ve kterých dosáhl monumentálnosti, řemeslných kvalit i spirituálního přesahu, propojil v pouť věnovanou řece Dyji. Návštěvníky svých soch zve na cestu krajinou." (s. 34)
Půtová podrobně rozebírá aspekty této trojstátní trasy poutních míst:
„Jedná se o jedenáct symbolických zastavení – galerii v krajině a poutní cestu, které zahrnují zcela nové artefakty vzniklé pro konkrétní prostor nebo starší Kristkova díla. Umělecké objekty na různých místech plní celou řadu funkcí od působení na diváka formou přípravy na duchovní završení pouti, až k úloze ohniska vyznačujícího a zdůrazňujícího místo duchovního, filozofického nebo uměleckého aktu. (...)
Putování mezi zastaveními dostávají další rozměr v kontrastu s převažujícím konzumním způsobem života naší společnosti. Poutní cesta se zde stává ‚očistným rituálem, aktem pokory, odvržením pýchy rozumu.‘ (3) Kristkova podyjská glyptotéka je tvořivou projekcí lidského vztahu k řece Dyji. (...) Kristek se Podyjskou glypotékou podílí na aktivaci a tvorbě prostoru, ve kterém dochází k oscilaci přírody a kultury v širším geografickém, historickém a sociálním kontextu.“ (s. 15–16)
Rozhovor o Glyptotéce a o knize s autorkou Barborou Půtovou si lze přečíst na webu Univerzity Karlovy v článku Jedenácté zastavení si každý musí najít sám.
Čtenář zde nalezne i Kristkovy citáty:
„Já jsem příroda. Každý pták a každý kus dřeva je příroda. To je víc než vztah, to je všudypřítomnost. Toto mohu vyjádřit pouze v umění.“
„Umění není nic abstraktního, teoretického. Nemůžeme ho vyčlenit nebo odsunout stranou. Umění se musí žít a já chci zprostředkovávat život." (4) (s. 31, 65)
„Promísíte-li den s noci a noc se dnem, sjednotíte-li všechny ty oslovené symboly z ostatních zastavení spolu se zákoutími v přírodě, která jsem si zde našel, vybudíte-li všechny smysly, vypudíte-li alespoň na čas to stále mocnější racio, aby se dostalo slova také fantazii... Když už si zvolíte jeden směr pro zemité, pokorné JDI krajinou s vírou, nadějí a láskou, pak nemůžete toto místo, ono hledaní zastavení nenajít." (s. 112)
Publikace Kristkova podyjská glyptotéka shromažďuje a analyzuje cenné obrazové i textové archivní materiály a přínáší hlubší zamyšlení nad tvobrou sochaře, malíře a performera Lubo Kristka. Citáty odborníků, například prorektora Janáčkovy akademie múzických umění v Brně Václava Cejpka, jsou cenným obohacením:
„U Kristka jde o proces vstupující nejen do kolonky ‚zde je umění‘, ale prosakující do míst, kde bychom umění nečekali a kde nás o to více překvapí a zaujme. Kristek nepochybně otevřel naše obzory, pomohl nám trochu srovnat dluh, který jsme měli ve vnímání moderního umění díky totalitní izolaci. Učíme se novému jazyku, jímž lze popsat svět a tak se mu přiblížit. Je nám toho velmi zapotřebí." (5) (s. 115)
Knihu v elektronické podobě si můžete stáhnout na počátku tohoto článku.
V limitovaném nákladu 300 kusů ji v roce 2013 vytiskla Tiskárna Didot.